První společné Vánoce
Doufám, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že naše první společné Vánoce se povedly na jedničku. Hned po ránu pod krásně vyzdobeným stromkem (pochvala ještě jednou TOMOVI za jeho donesení i dekoraci a DAVIDOVI a ISE za pomoc při zdobení) vyrostla hora dárků. Třída se rozvoněla zapálenými františky, vánočním cukrovím (DÍKY VŠEM RODIČŮM, kteří mysleli na naše mlsné jazyky a poslali výstavní kousky sladkého pečiva), čajem a čokoládou. Před odchodem na koncert nám zakoncertoval ADAM na svou kytaru a já mu znovu tleskám.
Vystoupení hudební skupiny v tělocvičně jsme si užili - společně jsme si zazpívali i zatancovali a dostali se do "správňácké" vánoční nálady před posezením kolem stromku. Ještě než jsme ho odstartovali, navštívil s nadílkou sladkostí náš třídní Santa, sob a dva skřítci nejmenší děti z nižšího stupně. Za tuto akci potlesk pro LAURU a DENISU a jejich pomocníčky TOMA a KAMILA. Nutno dodat, že děvčata si to celé sama vymyslela, přinesla si kostýmy i hromadu bonbónů.
Třídní vánoční rozjímání bylo mimořádné. Během poslouchání přání pro třídu, rodinu i konkrétní lidi jsme přepli do klidového režimu. Své projevy jste "vypilovávali" od pondělního třídnického odpoledne. Někdo četl, někdo mluvil bez papíru. Některé promluvy byly dojemné, jiné zábavné, vždy však k věci. VŠECHNY bez výjimky ZA TO CHVÁLÍM (a Vaneska nás překvapí hned na začátku nového roku). Děkuji za přání, která byla směřována přímo na mne. A palec nahoru podruhé pro SIMONKU, JIRKU L., KUBU, MARKÉTU, JÁRU, ADAMA, EMU, DENČU, ZDEŇKA a LAURU. Jejich "dopisy Ježíškovi" byly obzvlášť povedené! Povídání uzavřela trojice přání třídní učitelky a začalo velké, dlouhotrvající nadělování. Nervydrásající! Protože teprve po předání posledního balíčku mohlo dojít k nedočkavému rvaní papíru. V tomto místě vyslovuji poslední MEGA POCHVALU za to, že mnozí z vás si vzali k srdci připomínku, že nejlepší dárek je ten, který sami vyrobíme, který jde od srdce a je hnán snahou, obdarovaného dojmout, potěšit, rozesmát nebo překvapit svou originalitou. Ti, kteří nevyráběli, ale nakupovali, zase ukázali, že obdarovávaného znají a ví, čím mu udělají radost.
TĚM DĚTEM A JEJICH RODIČŮM, kteří obdarovali také mne, MOC, MOC DĚKUJI.