Vánoční posezení
I letos se naše třídní předvánoční posezení povedlo. Po loňských dopisech Ježíškovi, která obsahovala poselství a přání pro třídu, rodinu i konkrétní lidi JSME LETOS VZPOMÍNALI. Svou vzpomínku po zapálení svíčky jsme věnovali těm, kteří už mezi námi nejsou, ale také těm, kteří stále chodí po zemi, jen nám občas chybí. Někdo opět četl, co si doma připravil, někdo mluvil bez papíru, některým se nechtělo mluvit vůbec. Nevadí! Ovzduší poklidného posezení by jistě nepomohlo, kdyby měl někdo z nás pocit, že dělá věc, ke které byl přinucen. Koneckonců - tichá vzpomínka v srdci má určitě stejnou hodnotu jako ta nahlas vyslovená. Přesto musím POCHVÁLIT VŠECHNY, kteří odvahu promluvit našli. Často se to neobešlo bez pláče. Berme to ale tak, že pláč je očistný - cílem nebylo, uvést vás do pochmurné nálady a zkazit vám den. I když některé příběhy byly opravdu tragické... Našli se však někteří, kteří dokázali atmosféru odlehčit a vzít to celé s humorem (Adam, Denisa... Denčo, tvá vzpomínka na starou televizi byla brilantní). Palec nahoru i pro Lauru a její literární dílo. Dala si s ním opravdu práci. Dojemné okamžiky vystřídalo velké, dlouhotrvající nadělování. V tomto místě vyslovuji další POCHVALU za to, že mnozí z vás si vzali, stejně jako před rokem, k srdci připomínku, že nejlepší dárek je ten, který sami vyrobíme.
VŘELÝ DÍK TĚM DĚTEM A JEJICH RODIČŮM, kteří zahrnuli do obdarovávání také mne.